http://www.honzak.cz/usa/index.php Copyright 2012, Tom Tom cs-CZ SPHPBLOG 0.5.1
Deprecated: Function split() is deprecated in /stor1/honzak/html/usa/scripts/sb_feed.php on line 85
http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061011-214358
No, a po poledni se přesunu na letiště, odkud bych měl v půl třetí odlétat do New Yorku a pak ve tři čtvrtě na šest do Prahy. Tak zní teorie, v praxi to může být docela zajímavé. O jisté paralele mezi Deltou a ČD už jsem se zmiňoval, dneska byl "můj" let z Richmondu zpožděn "pouze" o hodinu a tři čtvrtě, což by mi teoreticky dalo úžasných dvacet minut na přesun přes půl JFK. Na druhou stranu, odlet ČSA byl taky opožděn skoro o dvě hodiny, čímž se to trochu kompenzuje. A posledně když jsem letšl z USA, měl jsem ve Washingtonu na přestup jen hodinu a čtvrt a taky se to stihlo.

Každopádně předpokládám, že minimálně do NY se dostanu, a pak se uvidí :-)

O.K., takže ještě přehled mých letů, když už jsem to nakousl :-)

RICHMOND - NY: Delta, let DL 5244, 14:33 EST (20:33 CET) - 15:50 EST (21:50 CET), letadlo CRJ (takový mrňousek: )



NY - PRAHA: ČSA, let OK 0051, 17:45 EST (23:45 CET) - 07:55 CET, letadlo A310 jako při letu z Prahy

Takže mne čeká poslední noc v Richmondu. Tedy, Richmondu. Zrovna dneska jsme na to narazili, když se řešila e-mailová adresa pro Richmondský helpdesk, a aby to bylo identifikovatelné, navrhl někdo narvat do jména místní trojkombinaci GLA, což znamená Glen Allen. Načež se Hubert (šéf CM a IT týmů) zamyslel, a říká, OK, so GLA stands for Glen Allen, but why Glen Allen when we are in Richmond? Čímž dosvědčil že nejen pracuje pro Logicu natolik krátce, že nestačil zanalyzovat význam té magické zkratky, ale ani netuší, kde vlastně pracuje :-)

Na základě čehož opravuju první větu minulého odstavce na "noc v Glen Allen".

A to už je opravdu všechno. Nessijka dneska nic nenapíše, protože se nalochla z důvodů nepřípustných poznámek čtenářské obce o jejím vychování, a navíc v letadle nebudou bezpečnostní pásy pro lochnesky, o vřesu ani nemluvě.

Když jsem odsud odlétal posledně, předpokládal jsem, že moje první služební "návštěva" Richmondu zůstane taky poslední. Takže tentokrát nepředpokládám nic, jen za nadpis píšu otazník, abych si nechal prostor pro případné znovuotevření těchto blábolů.

Kdo jste se mnou vydrželi, máte můj obdiv, ale dobře vám tak. :-P

Hm.

Computer, delete last log entry.]]> http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061011-214358 Tom Wed, 11 Oct 2006 19:43:58 GMT http://www.honzak.cz/usa/comments.php?y=06&m=10&entry=entry061011-214358
Deprecated: Function split() is deprecated in /stor1/honzak/html/usa/scripts/sb_feed.php on line 85
http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061009-222012 Protože se páníček nějak nemá k tomu napsat, co jsme dělali v neděli, rozhodla jsem se to vzít do vlastních tlapek. Konec konců, jsem už docela zcestovalá Lochneska, už jsem v Americe potřetí, takže to zvládnu jako lochneska, tak. Ale radši vypnu tu kurzívu, aby se vám to líp četlo. A kdo nepozná, že to nepsal páníček, ale já, dobře mu tak.

V neděli páníček konečně zase dostal rozum a vzal nás na opravdový lochnesčí výlet. Taky už bylo na čase, když minulý víkend jsme strašili v New Yorku a v sobotu se plácal na nějakém hokeji. Jo kdyby pořádali závody v uždibování vřesu... ale honit se po ledě za pukem, to jsou tedy nápady.

Vyrazili jsme hned ráno, jak páníček vstal, což teda moc brzo nebylo. A aby toho nebylo málo, ještě než jsme vyrazili po dálnici, byl vysypat smetí a natankovat benzín. Tak nevím, zdá se mi že tankuje nějak často. Možná že mu to auto moc žere, ale spíš si myslím, že to byla jen záminka pro zdržení, abychom nemohli jít na dlouhý výletíček! Asi budu muset říct paničce, aby si s ním promluvila, takhle by to tedy nešlo.

Už když jsme přijížděli do hor, bylo vidět, že se na nich válí pravá Skotská mlha. To se mi líbilo, a páníčkovi, myslím, taky. Pak jsme zaplatili $ 15 sympatické rančerce u vjezdu do parku a vyrazili jsme po Skyline drive. To je taková silnice, po které lochají lochnesky, než vyrazí na výlet k vodopádům. A taky je tam spousta vyhlídek pro Lochnesky. Ale dopoledne toho moc vidět nebylo, protože byla všude lochnesčí mlha. Ostatně, koukněte se sami:



Chvilku před jedenáctou jsme konečně zastavili na parkovišti, že půjdeme na výlet k vodopádům. Páníček si vzal baťůžek a do něj svačinu a pití, aby cestou neumřel hlady, pak ještě foťák a ledvinku, ze které jsem vykukovala. K vodopádům to bylo z kopce, a jak bylo po dešti, tekla po cestičce voda, a občas jsme narazili na rozvodněný potok, který jsme museli přeskakovat po kamenech. To se mi líbilo, to měli dobře vymyšlené.

A pak jsme přišli k vodopádům. To bylo něco! Páníček nás tam oba vyfotografoval - má takové chytré udělátko, kterým přidělá foťák na větev, pak tam něco zmačkne, rozsvítí se červená, pak to zabliká a jsme na fotce. Ale měl by na sobě trochu zapracovat, dvakrát se mu dneska povedlo přijít pozdě, takže tu fotku musel opakovat.

Vodopád se mi líbil, jen jsem nepochopila, proč se jmenuje Jones Run Fall - to tam nějaký Jones běžel a pak upadl? Ale stejně je to divné jméno. Já bych mu říkala třeba Lochnesčí sprška, pěkně nás totiž pocákal, až páníček bručel, že mu nacákalo na objektiv foťáku. Holt je to páníček a né lochneska, takže si pořád na něco stěžuje :-)

Nahoru jsme šli taky docela svižným krokem, předehnali jsme pěkných pár salátků. Jedna rodinka, co šla proti nám, se páníčka ptala, jak je to ještě daleko, a když jim páníček řekl, že asi dvacet minut, tak se vyděšeně ujišťovali, jestli dvacet minut páníčkovým tempem nebo normální chůzí. Teda, bavili se samozřejmě anglicky, ale já jsem vám to přeložila do češtiny, abyste z toho taky něco měli, tak.

Nahoře jsme zjistili, že jsme ušli 3.6 míle, tedy necelých 6 kilometrů, a slezli a zase vylezli asi 915 stop, to je skoto 300 metrů. Pak tam měli takovou ceduli, kde psali, že si na tu trasu máme vyhradit tři a půl hodiny, a my to s páníčkem zvládli za hodinu a půl se vším všudy! Je teda fakt, že páníček ke konci trochu funěl, ale on toho moc nevydrží. Já to zvládla úplně v pohodě!

Pak se páníček v autě naobědval a vyrazili jsme zase dál. Neujeli jsme ani deset mil, a už tam byla další odbočka k vodopádům! Začínám mít pocit, že v těchle horách určitě bydlí nějaké horské Lochnesky. Protože takovejch vodopádů, co tam mají... každá chytrá lochneska by se tam nastěhovala. Tedy doufám, že americké lochnesky jsou chytré. Páníček tedy moc ne, protože o nějakém stěhování do vodopádu nechce ani slyšet. Holt to není správná lochneska. Je to s ním ale práce!

Druhý výletíček byl docela podobný tomu prvnímu, taky jsme šli z kopce, až jsme přišli k vodopádům, ale tontokrát tam byly velké vodopády hned dva!



Cestou jsme zase potkali spoustu salátků a všechny jsme předběhli! Zpátky u auta jsme byli chvilku po druhé hodině, takže nám to trvalo hodinku. A předstvte si, že tam měli napsáno, že ta procházka je dlouhá tři míle, leze se něco přes 800 stop dolů a pak zase nahoru, a bude nám trvat tři hodiny. Takže jsme to zase zvládli o dvě hodiny rychlejc!

To by mne zajímalo, co by se stalo, kdybychom s páníčkem vyrazili na půlhodinovou procházku. Pokud dobře počítám, vrátili bychom se z ní hodinu a půl předtím, než bychom vyrazili! To by ale asi nevadilo, protože bychom stačili odjet dřív, než bychom tam přijeli, takže bychom se nepotkali. Škoda že cestou žádná taková krátká procházka nebyla!

Z parkoviště nad vodopády jsme vyrazili dál po té vyhlídkové silnici. Teď to bylo úplně lochnesčí, protože na východní straně hor už byla mlha fuč, jak tam svítilo sluníčko, ale na západní straně se pořád ještě válela, a jak ta silnice přejíždí z jedné strany hřebínku na druhou, chvíli byla mlha a chvíli krásně slunečno. To se mi moc líbilo. A taky se mi líbily krásně barevné stromy, co byly všude kolem silnic. Prostě podzim jako ve Skotsku! Tak jsme v jednom kuse dělali přestávky na odpočívadlech a kochali se.

No a v půl páté jsme přijeli na takové malé parkoviště, a páníček rozhodl, že si uděláme pro změnu výlet nahoru na horu. No, vodopády by sice byly lepší, říkala jsem si, ale když páníček na té hoře tak trvá, tak jsme mu to odsouhlasila, aby měl radost. Na ceduli psali, že to je nahoru 1.7 míle, ale jak dlouho nám to bude trvat, radši neodhadovali. Asi už se o nás doslechli, tak tu správnou ceduli schovali!

Cestou si páníček ještě fotil hromadu šutrů a jak se kouří z takové jedné klády, co na ni svítilo slunce. Kdyby radši koukal, jestli někde neuvidí nějakou místní lochnesku! Já jsem teda koukala, ale bohužel se všechny schovaly. Asi páníček moc dupal.

Kousek pod vrcholem jsme ještě potkali párek turistů, kteří páníčkovi poradili, aby šel až na druhou vyhlídku, že je lepší. Páníček je poslechl, a to teda bylo něco! Lochnesky, já jsem měla výhled jak z letadla! Dole v údolí se normálně válely mraky a mlha, a my jsme s páníčkem koukali, jak z nich vyčuhují špičky hor! Už je mi tedy jasné, proč se ty hory jmenují Blue Ridge, ony jsou opravdu modré! Vydrželi jsme se koukat skoro dvacet minut, jak se nám tam líbilo.



No, a pak jsme zase ťapkali dolů. Cestou jsme ještě předběhli ty turisty, co páníčkovi radili, kam se má jít podívat, a už jsme byli u auta. Páníček se zase nasvačil (taky se pořát jenom cpe, ale natrhat mi vřes, to ho tedy nenapadlo. Někdo by ho měl přihlásit do kursu pokročilé péče o Lochnesky. Ještě že už jsem velká Neska a umím se o sebe postarat!) a pak jsme otočili auto a vyrazili pomalu zpátky. Cestou jsme ještě zastavili na pár vyhlídkách a v obchodě, co tam měli, jsem páníčkovi poradila dárek pro paničku. Teda, on ho vybral a já mu ho schválila, ale to je skoro totéž.

No, a pak jsme vyjeli z národního parku a po dálnici se zase vrátili zpátky domů. A já už musím končit, protože páníček si právě dovařil večeři, a pokřikuje něco o rybě a Star Treku. Tak se mějte fajn, a vezměte svoje lochnesky na výlet k nějakým vodopádům, ať mají radost!

Vlastnopackově sepsala Neska
]]> http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061009-222012 Tom Mon, 09 Oct 2006 20:20:12 GMT http://www.honzak.cz/usa/comments.php?y=06&m=10&entry=entry061009-222012
Deprecated: Function split() is deprecated in /stor1/honzak/html/usa/scripts/sb_feed.php on line 85
http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061008-220309
Takže v půl desáté dopoledne, když jsem se vyhrabal z postele, s uspokojením konstatuju, že stejně jako včera večer (když jsem brutálně zmokl na třiceti metrech mezi Walmartem a autem) leje jako z konve. Dělám si toasty k snídaňoobědu a před půl jedenáctou vyrážím na sever.

Provoz je poměrně hustý a před Washingtonem místy zpomaluje, ale centrum je průjezdné docela v pohodě. Teď už jenom zaparkovat :-) To se asi po deseti minutách daří na křižovatce First St. a H st. (Where the streets have no name ?!), což je pět ulic od Šesté, kde leží Verizon Center, a (H-A) ulic od Capitoly, který pochopitelně leží na první ulici, žejo.

Takže beru do ruky toasty, a jinak už jen foťák (chystám se do muzea, žejo, a tam se s ničím nesmí), a vyrážím nejprve k hale vyzvednout si lístky. U okýnka se dozvídám, že je ještě nepřinesli, až odpoledne, takže otáčím ostře doleva a mířím na National Mall.

Před půl druhou už se způsobně řadím do fronty na bezpečnostní prohlídku před vstupem do toho "druhého" muzea letectví a kosmonautiky. (První je to velké u Dullesova letiště a tam jsem byl minule.

Při dělení kořisti mezi tou dvojkou byli organizátoři v rámci možností spravedliví; tady mají třeba velitelský modul Apolla 11, nějakej očouzenej Sojuz, model Hubbleova teleskopu v životní velikosti a nechyběla ani původní Enterprise:



V rámci průzkumu konkurence jsem navštívil místní integrované planetárium, nicméně nabízený program (Infinity Express) mi zcela upřímně přišel poněkud prostoduchý; holt Američani potřebujou všechno polopaticky. Mnohem víc se mi líbil kokpit A320ky včetně přistrojů, který předváděl v plné parádě přiblížení na Ronald Reagan National Airport, todle chci domů taky!



Nechyběla ani klasická interaktivní část, tady byla tak nějak logicky věnovaná létání. Takže pírko ve vzduchu a ve vakuu, balónek nad proudem vzduchu, klasický profil křídla v proudící kapalině a tak podobně... tohle mají v těch muzeích fakt hezky zvládnuté a člověk si s tím vyblbne.

No, a po páté jsem vyrazil zpět k autu sežrat další toasty a odložit foťák, protože vyhrožovali přísnými bezpečnostními opatřeními a "foťák jen bez blesku". A pak na hokej! U pokladen jsem si vystál krátkou frontu (3 lidi) na "svůj" lístek, přičemž můj řidičák opět zaujal (What an INTERESTING ID you have...) a šel jsem se poslušně zařadit do fronty před turnikety.

Bezpečnostní prohlídka se tak nějak nekonala, hlavně proto, že jsem šel vchodem pro ty, co mají "maximálně malou kabelku", zato jsem hned po kontrole lístků vyfasoval roztahovací "fandítko".

Čímž se pomalu dostávám k hokeji. Po nepříliš dlouhé úvaze, kterou jsem provedl již dříve, jsem dospěl k názoru, že budu fandit Washingtonu. Důvodů by se našlo hned několik.

Ten nejzásadnější je, že poté, co mne naněkolikrát nakrkl Hašek, fandím už jen tak trochu Coloradu, a zbytek je mi volnej. Dále jsem chlapec od přírody plachý a nerad přiliš vyčnívám, a intuitivně jsem na Opening night očekával halu zaplněnou domácími fanoušky. Ty by navíc okázalé provolávání "Hurikáni, do toho!" mohlo rušit, a co já pak s nima :-) A konečně, když si mám vybrat mezi Kapitály (pl. kapitál = peníze, cenné papíry, aktiva) a Hurikány (pl. hurikán = takovej blbej vítr) ... no, myslím, že je o mně dostatečně známo, že jsem byl vždycky na prachy (byť geniality svého otce, který zamlada zkoušel vyměňovat dvě dvoukoruny (nabízel) za jednu pětikorunu, jsem zatím prokazatelně nedosáhl, pozn. aut.)

Verizon Center je taková průměrná hala, na Sazka arenu velikostí nemá, kapacitu si netroufám odhadovat (koukněte se do Wikipedie, třeba tam bude). Uprostřed visí klasická kostka; program podobný jako u nás (překvapivě), jen se víc zabývají show a méně statistikami a dalšími zajímavostmi. Třeba se ani nenamáhali ukázat složení pětek - ani hostů, ani domácích. Což domácí aspoň představili ve velkolepé úvodní show, ale co se týče Caroliny, na koho jsem ze svého balkonu nedokouk, o tom jsem nevěděl, kdo je.

První třetina stála až na jeden gól domácích za houby, takže jsem si o přestávce koupil Nacho (americký národní hokejový jídlo, jak mne před pěti lety poučil Sam) a Colu, abych se nemusel ve druhé třetině věnovat pouze hře. Ta díky tomu rapidně nabrala na kvalitě, a nakonec to byl dost pěknej hokej; takže jsem si párkrát se zaplněnou halou zařval gól, a chvilkama jsem se nechal i strhnout k povzbuzování (Let's go, Caps! čili Pojďmež, Verzálky!)

Domácí "verzálky" nakonec vcelku v pohodě vyhráli 5:2 (takže mě jeden gól přišel na $ 5), miláček publika Ovečkin dal dva góly, druhej miláček publika "Olie" (tak na něj pokřikujou) Kölzig chytil, co mohl, a navíc se konalo pár bitek, to mají Amíci nejradši.

Chvilku před desátou jsem vypadl z haly, ve 22:05 jsem startoval auto a ve tři čtvrtě na dvanáct jsem parkoval doma v Glen Allen.
]]> http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061008-220309 Tom Sun, 08 Oct 2006 20:03:09 GMT http://www.honzak.cz/usa/comments.php?y=06&m=10&entry=entry061008-220309
Deprecated: Function split() is deprecated in /stor1/honzak/html/usa/scripts/sb_feed.php on line 85
http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061005-224103
Po krátké konzultaci s dostupnými mapami a GPS navigacemi se rozhoduju
pro cestu přes Manhattan víceméně po stejné trase, jakou jsem se plácal v sobotu dopoledne. Na nějaké popojíždění přes ucpané ulice midtownu nemám náladu, a tak vyrážím nejkratší cestou na "FDR", tedy Franklin Delano Roosevelt drive, která objíždí Manhattan po východním pobřeží, s tím, že za budovou OSN sjedu a přejedu napříč viceméně rovnou do tunelu.

FDR je taková Manhattanská Jižní spojka, a bohužel kromě směru ji s tou pražskou spojuje i dopravní zácpa, do které prakticky za první zatáčkou vjíždím. Hm, jedním z možných vysvětlení (kromě toho že je neděle podvečer), je typická oranžová cedule Road Construction Ahead. "Ahead" v tomto případě pochopitelně znamená "těsně před místem, kde budu sjíždět", a "Road Construction" spočívá ve zůžení do jednoho ze tří pruhů, čímž se o něco přes půl hodiny později a sotva pět mil jižněji vysvětluje ta pomalu popojíždějící zácpa.

Napříč Manhattanem jsem za chvilku, ovšem dostat se do tunelu není úplně triviální, protože vjezdy jsou z bočních ulic, šipky nebo ukazatele skoro neexistujou a mezi mrakodrapy se GPS těžce nechytá. Nicméně narůstající dopravní zácpa je spolehlivý ukazatel toho, že jedu správně :-), takže nakonec po skoro hodinovém popojíždění se zanořuju do Lincolnova tunelu a konečně opouštím Big Apple.

Na začátku New Jersey Turnpike zajíždím k benzínce - $ 2.20 za gallon, ovšem s plnou obsluhou, stačí jen stáhnout okýnko, předat kreditku a otevřít nádrž. Nedělní provoz Turnpike zvládá bez větších komplikací, takže za necelou hodinku a půl zastavuju dvě míle před Delewarským mostem na odpočívadle a libuju si, jak to pěkně odsejpá.

Čímž jsem samozřejmě přivolal pohromu; už na mostě blikají na světených tabulích velké varovné nápisy že na I95 South probíhají opravy, a expect delays. Tak jo. Sjedu z mostu, zacvakám za něj $ 3 mýtné, a jsem na Delaware Turnpike. Zhruba po půl míli je evidentní, že varování byla oprávněná. Kolona aut spíš stojí než popojíždí a oranžové cedule hlásí, že pravé dva pruhy (ze čtyř hustě zaplněných) jsou opodál zavřené. Následující zhruba půl hodiny zdolávám nějaké čtyři míle až k místu, kde se ty pruhy konečně slévají, projedu tím zúžením ... a hele, o půl míle dál zácpa vesele pokračuje. Pročpak asi? Inu, oprava silnice. Oranžové cedule hlásí že LEVÉ dva pruhy budou zavřené. Takže zase znova.

Půl hodinka popojíždění, a je to tady. Sláva. Projíždím zúžením... a půl míle za ním Delaware končí. Takže za ten "kulturní zážitek" zaplatím $ 3 mýtného, a v duchu si říkám, že by ten stát měli přejmenovat na Delay-ware. Už vidím ty reklamy - Visit Delayware and enjoy our delays for as low as $ 3 per car! No nic.

Marylandem projíždím bez větších komplikací, most přes řeku Susquehanna je pro změnu na jih zdarma, a za půl hodinky jsem v Baltimore kde platím poslední mýtné - $ 2 za tunel. Tady taky narážím na vůbec první ukazatel na Richmond; je to ještě 143 mil, tedy dvě hodinky jízdy. A už jsem skoro ve Washingtonu!

Poslušen ukazatelů, objíždím hlavní město po Capital Belt, což je dálniční okruh, který odvádí tranzitní dopravu z města. Blíží se desátá večer... a na co nenarazím? Ano, další dopravní zácpa. Takže zase půl hodinky popojíždění, až konečně za velkým mostem přes Potomac vjíždím do Virginie a zácpa se pomalu rozpouští... Chvíli před půl jedenáctou si ještě kousek za DC dělám krátkou přestávku, a pak už jen poslední hodinka a kousek po I95, na kraji Richmondu sjedu na I295 a za dalších 15 minut parkuju před domem. Hodiny v autě ukazují minutu po půlnoci.

Takže ještě nějaké ty statistiky za celou cestu Richmond-NY-Richmond, jak mi je spočítal palubní počítač v autě. Ujel jsem dohromady 701.5 míle (asi 1130 km) a řízením jsem strávil 13.44 hodiny, což odpovídá průměrné rychlosti 52 mph. Spotřeba auta byla 29 MPG, takže jsem projezdil 24 gallonů, což je asi 92 litrů, a to celé stálo $ 52, což je o hodně míň, než kolik bych za ten benzín dal u nás :-) Cestou jsem projel postupně (od jihu) Virginii, Washington DC, Maryland, Delaware, New Jersey a kousek státu New York, čímž jsem rozšířil počet amerických států, do kterých jsem aspoň strčil nohu, na devět.

No, a tím čtyřdenní reportáž z dvoudenního pobytu v New Yorku končí a bude ode mě zase aspoň na chvíli pokoj ;-)

Ještě ve stručnosti pár nesouvisejících poznámek:
* Když se číšník v čínské restauraci po objednávce otočí na hosta a prohodí "vajrajsfrajrajs", ptá se, jestli má servírovat obyčejnou nebo smaženou rýži. Dešifrování nechám na čtenářské obci
* Konečně jsem našel opravdu pálivý dip k tortilla chipsům
* Jágr dal první gól Rangers v nové sezóně NHL, stačilo mu k tomu 29 sekund a obětí se stal Olaf Kölzig chytající za Capitals (ano, poprvé jsem tu pustil televizi)
* Na sobotu večer mám lístek na NHL Opening Nigth do Verizon Centre - první domácí zápas Washingtonu - proti vítězům Stanley Cupu Hurricanes
* Už nikdy nikomu nic z Ameriky nepřivezu, protože si tu ze mně všichni utahujou, jak to, že jsem tenhle tejden dostal jen dva balíčky.

A tím pro dnešek končím. Zejtra možná napíšu, co plánuju na víkend, ale to budu muset nejdřív vymyslet, kromě toho hokeje v tom zatím ještě nemám úplně jasno. :-)]]> http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061005-224103 Tom Thu, 05 Oct 2006 20:41:03 GMT http://www.honzak.cz/usa/comments.php?y=06&m=10&entry=entry061005-224103
Deprecated: Function split() is deprecated in /stor1/honzak/html/usa/scripts/sb_feed.php on line 85
http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061004-234227
V Downtownu přepadám jakýsi fastfood a dávám si k snídani bagel se slaninou a vajíčkem, a pak se zase vrhám do útrob velkoměsta. Asi ve tři čtvrtě na jedenáct se částečně navlhle, ale jinak vcelku kontrolovaně vynořuju u Pier 1, a kupuju si plavenku na okružní plavbu po New York Harboru. Na Paní Svobodovou se stejně po 11. září neleze (což je jeden z mnoha smutných paradoxů Land of the Free and the Home of the Braves), bez Ellis Islandu to asi taky přežiju, a aspoň se nemusím podrobovat další šílené bezpečnostní prohlídce.

Na lodi lezu na horní palubu, která je z půlky zastřešená a nemá okna, takže tam sice trochu prší, ale zase se odtamtud dá fotit. Pak se na loď přihrne nějaká výprava, ale naštěstí je nepříznivé podmínky nahoře odradí, a tak pokorně zalejzají dolů (kde mají navíc bar :-) A vyplouváme! Aby to nebyla taková nuda, na palubě je průvodce, který tak různě vykládá, co kde vidíme, včetně nějakých drbů z historie, jako že tohle byly nájemní domy pro emigranty, a jak tam byly malé byty (asi jako v našich panelákách, jen trochu větší :-). Krátce zajíždíme pod Brooklynský a Manhattanský most (mňam mňam), díky čemuž si konečně pořádně prohlídnu typickou skyline Dolního Manhattanu (byť pro úplně typickou fotku by to ještě chtělo Brooklynský most v popředí), a potom už se plavíme k Soše Svobody.

Tam se loď na pár minut zastaví a jen tak se plácá, aby si všichni mohli sochu pořádně prohlédnout a vyfotit; pár metrů před lodí se ve vodě plácá velká bóje varující před přiblížením čehokoliv, co není autorizované plavidlo. Doufám, že ryby a sea lioni (kteří se údajně zase do zálivu vracejí) umějí anglicky. mezi tím nějakým zázrakem přestává pršet a dokonce občas i vykoukne trochu té žluté koule :-) Ta vyláká na palubu nejen pár lidí zespoda, ale i chlapíky se stěrkami, kteří se pustí do horlivého otírání sedaček horní paluby.

Od sochy pokračujeme kolem Ellis Islandu, kde se otvírá další z typických pohledů, tentokrát na midtown s dominující Empire State Building. A pak rovnou napříč řekou Hudson ke Světovému finančnímu centru (to jsou ty mrakodrapu před WTC site). Tady má průvodce nezbytný proslov na téma WTC a 9/11, budiž mu připsáno ke cti, že se v tom nijak neplácá a bere to víceméně faktograficky. No, a pak už se vracíme zpět do přístavu, zazvonil konec a plavby je konec.

Takže zase vyrážím na metro, tentokrát takovou netradičně procházkovou cestou pro pěší a cyklisty a na keři přitom potkávám další Monarchy. Nějak se po té Americe roztahujou. U staré radnice se definitivně se loučím s Downtownem a posouvám se metrem k jihozápadnímu rohu Central Parku. Krátce procházím zbytek Theatre Districtu včetně nezbytné Carnegie Hall (včera večer v té italské restauraci hrálo rádio nějakou děsně známou melodii, a teď mi dochází, že to bylo Dvě malá křídla tu nejsou v originále, to jsou ty asociace :-). Co jsem tedy netušil, je že Carnegie má i vlastni mrakodrap. Pak na základě osobní objednávky mířím do Apple Obchodu na Páté Avenue ulovit jeden kus inovovaného u2 ipodu, což se po nějakých drobných peripetiích s personálem (prodavačka naprosto netuší, o co běží), daří, takže sláva, asi nebudu bit.

Krátce po jedné hodině zapadám do malého bistra, kde si dávám pizzu, nějaký ten salátek a grepový džus. Při placení zjišťuju, že ty bestie neberou karty, a spropitné si preventivně spočítají sami, asi mají špatné zkušenosti :-) No, a pak už čeká poslední kousek New Yorku, který mám ještě v plánu stihnout, a to je Central Park a Central Park Zoo. Vybaven informací z letáčků, že o půl třetí je krmení tučňáků, vyrážím přes jižní konec parku, a ve 13:45 překračuju brány ZOO. Vstupné stojí $ 8 a z nějakých důvodů tu taky nemají terminál na karty, takže jsem jak oslíčku otřes se. Naštěstí jsem v hotelu takticky rozměnil stovku, takže nějaké ty drobné ještě mám.

Zoo v Madagascaru evidentně obkreslovali podle jiného Central Parku; zvířat tu nijak extra moc nemají, a nějaké lvy, žirafy nebo zebry už vůbec ne. Hned proti vchodu je bazének pro lachtany, kousek dál se plácají sněžné opice a hned za nimi lední medvědi. Cestou k červeným pandám si ještě fotím sérii želv a jednu vydru. Pandy si v celku spokojeně dřepí na větvi a občas mrknou na návštěvníky, aby se neřeklo. Lední medvědi mají zase k dispozici různé plastové míče a barely na hraní, které si pak turisti můžou koupit.

A konečně přicházím k tučňákům! Mají svůj vlastní pavilon, kde se za nadšené asistence diváků promenáduje a čvachtá přes třicet tučňáků značky Chinstrip a Gentoo; celé to hemžení doprovází poměrně vtipným komentářem zaměstnankyně zoo.


I want you to look cute and cuddly, private.

Po chvilce jsem vypozoroval, že v pravé části výběhu mají tučnáci kousek nad hladinou takovou kamennou jamku, kterou si stávající osazenstvo poměrně dobře hlídá, a běda když se někdo pokusí vylézat tam z vody! Tuhle scénku se mi dokonce podařilo i natočit, takže se na ní můžete mrknout tady

Po půl třetí přicházejí ošetřovatelé se zásobou ryb a papírem a tužkou, protože si musejí poznamenat, kterého tučňáka už nakrmili a kterého ještě ne. Tučňáci se poměrně způsobně řadí do fronty a k hádkám ani moc nedochází, jen občas někdo někomu jednu střihne křídlem :-) Takže se s nimi loučím a vyrážím napříč přes Central Park.

Central Park je více méně Stromovka v bledě modrém, jak co se týče vnitřního vybavení (převážně asfaltky, lesoparková úprava, sem tam nějaký ten rybníček), tak i co se návštěvníků týče (studenti, důchodci, pejskaři, sportovci) - snad jen ti piknikáři jsou tu oproti Praze navíc. Jo, a samozřejmě mrakodrapy na obzoru :-) Ovšem všemi směry kromě jihu se nachází starší zástavba, takže ten pohled je docela snesitelnej :-)

Vycházím z parku a sestupuju do stanice metra, naposledy popojet o pár stanic směrem do uptownu. Na stěně si všímám geniální reklamy na stírací losy:



No, a poslední procházka parkem. Hurá, mají tu i vodopád! Takže nezbytná fotka Lochnesky, a šlape se dál. Park má na šířku něco málo přes kilometr, a garáž, kde jsem nechal auto, je zhruba v půli cesty mezi parkem a pobřežím East River. Krátce po čtvrté hodině tedy přešlapuju v garáži a čekám, až se zjeví někdo, kdo mi vrátí auto :-) Kukaň je solidně zabezpečená, ale hlídač nikde, a zvonek taky žádný nevidím. Už se chystám jít obhlížet vnitřnosti, jestli tam nenajdu nějaká dvířka, na která by se dalo zabušit, když se konečně zjevuje oprávněná osoba.

Bere si ode mne stvrzenku na auto, pak kouká na ceníky, za pomocí kalkulačky hbitě sečte 19 a 11 doláčů, a vítězoslavně ohlásí, že to bude $ 30. Dávám mu kreditku a nechávám ho vycouvat s autem. Pak si beru klíčky, hážu věci do kufru, připravuju mapy, z kufru si beru ještě pití a sušenky a těsně před půl devátou vyrážím na zpáteční cestu!

Nessijka: Neděle už byla docela lochnesčí! Ten výlet lodí se mi líbil, a Central park taky ušel.

No to se mi ulevilo, lochnesko. Hele, a jak "Central park taky ušel" -- vždyť tam byl dokonce i vodopád, a jedno jezero se jmenovalo "The Loch", ne ?!

Vodopád byl dobrej. Ale páníčku, Loch znamená jezero! A každé jezero je loch! To je proto, že jezírka jsou lochnesčí :)

No, a co se Ti na tom teda nezdá, lochnesko?

No že se to jezero mělo jmenovat třeba Loch Lochness, jakože lochnesčí Loch, nebo tak nějak. Copak máme v Čechách něco, co se jmenuje jenom Rybník?

No, Nessijko, máme, a je to dokonce vesnice. I s nádražím.

Hm. No tak jo. Každopádně Central Park a výlet lodičkou, páníčku, schvaluju. A tučňáci v zoo byli taky dobrý. Ale tu sobotu jsi, páníčku, vůbec nevylochal! Špatně jsi odbočil, to je ono.

Kde jsem špatně odbočil?

No do New Yorku. Měl jsi jet dál na sever, páníčku. Víš co tam je? Nové Skotsko! Třeba tam mají nové Lochnesky!

Lochnesko, to bychom se teda ještě pěkně projeli. Nové Skotsko je až v Kanadě!

No, vidíš, sám to říkáš, pěkně bychom se projeli. A na zpáteční cestě jsme se mohli zastavit v Central Parku na na výlet lodí. Tak vidíš, jak jsem to hezky vymyslela! Jo, to je tak, když se lidi neptaj lochnesek...

Ano, to je tak, když se lidi neptaj lochnesek.
(to be continued :) ]]> http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061004-234227 Tom Wed, 04 Oct 2006 21:42:27 GMT http://www.honzak.cz/usa/comments.php?y=06&m=10&entry=entry061004-234227
Deprecated: Function split() is deprecated in /stor1/honzak/html/usa/scripts/sb_feed.php on line 85
http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061003-214631
Jste-li chodci, zapomeňte na jakoukoliv slušnost, zdvořilost nebo ohleduplnost. Po hlavních tepnách jako je Broadway či Pátá Avenue, na Times Square, v okolí Rockefeller Plaza a na přestupních stanicích metra neustále proudí davy lidí, kteří se vzájemně pletou, šlapou si na nohy, prorážejí si cestu a vůbec. Na většině ulic se válí odpadky - papírky, nedopalky, zmačkané plechovky a jiné radovánky.

Doprava má jednu velkou výhodu -- žádné kamióny a náklaďáků minimum. Jinak se jedná o jeden velký traffic jam, ve kterém si každej jezdí, jak chce; pruhy jsou pouze doporučené a světelná signalizace taky. Městské autobusy se nenamáhají zajíždět k chodníku a taxíky taky ne. Přednost má ten, kdo se umí líp tlačit do volného prostoru, a troubení je na denním pořádku. Signalizace pro chodce je jakýsi ukazatel pravděpodobnosti, že na přechod vjede auto. Na nejucpanějších křižovatkách pobíhají dopravní policisté v oranžových vestách a za pomocí mávání a píšťalek se snaží umravnit řidiče, aby křižovatku aspoň trochu zprůjezdnili. Na nějaké ukazatele kudy kam zapomeňte; občas se někde poblíž nájezdu na "obchvat" vyskytne cedule, jako že tudy jo, ale to je tak všechno.

Taxíky. Žluté bestie, kterých jsou plné ulice, si žijí svým vlastním životem. Především pro ně platí dopravní předpisy ještě o několik řádů míň než pro zbytek dopravy. Dále je podezírám, že pasažéři jsou už v základním vybavení a nejdou vyndat, protože skoro na každém rohu člověk narazí na mávající a hvízdající nešťastníky, ale že by někdo nastupoval nebo vystupoval, to tedy ne.

Metro je kapitolou samou pro sebe. Manhattan je protkán více než deseti linkami metra, část z nich je číslovaná, část písmenkovaná, část z nich sdílí (především v Midtownu) dlouhé společné úseky. Orientace je výhradně severojižní (respektive šikmo-severojižní, některé linky jedou "napříč"), až na jednu krátkou spojku uprostřed. Ve stanicích je podobný chlívek jako na ulicích, doplněný ještě o vypotřebované jízdenky, které se válí všude kolem turniketů, a docela slušný puch. Na nástupištích jsou cedule se směry - uptown a downtown, s tím si vystačej. Za ty dva dny jsem narazil na dva základní typy souprav: ty, kde stanice hlásí z pásku, a ty, kde je hlásí personál. Tomu pásku se dá docela rozumět, i když zjevně vyznávají jiná pravidla výslovnosti; třebe Houston Street čtou jako Austn a podobně. Stanice hlásí ženský hlas a další pokyny mužský, a obecně je to dost ukecané. Při vjezdu do stanice se ozve nejdřív název stanice, potom informace pro cestující na nástupišti (This is Seventh avenue local train to Downtown Brooklyn), informace o aktuální a příští stanici, mužský hlas dodá nabídku přestupů. Chvilka pro výstup a nástup, a ozve se zase mužský hlas, varující noblesním tónem, že Stay off the closing door, please!. Spíš než naše "ukončete výstup a nástup..." to připomíná "dále, od hradu dále...".
Když hlásí personál, není rozumět skoro ničemu, hlášení je kromě typického mikrofonového zašumění ještě z úsporných důvodů kondenzované, takže se člověk po pár jízdách tak nějak naučí v jednom prasknutí rozpoznat jméno stanice (pokud si ji předem vyčetl z mapy), ve druhém něco jako "closing door", a vystačí si.

Takže v půl druhé odpoledne slejzám z Empire State a vyrážím na obhlídku New Yorku "zespoda". :-) Chvíli se plácám po okolních uličkách, okukuju a ocvakávám tu boudu zespoda, pak se zastavím u nedaleké Madison Square Garden, aby se neřeklo, a lezu do metra směr Downtown. Vystupuju na Wall Street, šíleně hubená ulice (zvlášť s ohledem na výšku mrakodrapů) a až na pár turistů úplně prázdná; to ostatně platí pro celý Financial District. Prostě je víkend, takže tam chcípl pes.

Kolem kostela Trojice vyjdu na okraj Financial Districtu; mezi tím lehce sprchlo. Z dálky mezi mrakodrapy prosvítá WFC a pod ní oplocené Ground Zero. Policajtů všude jako much, ale jinak nic extra zajímavého. Dole v díře se pilně pracuje, víkend nevíkend, a okolí obsadili prodavači upomnínkových materiálů na Dvojčata. Mimo to všude visej varování podepsané Port Authority, což je vůbec zajímavá organizace, která víceméně vládne celému New Yorku a pobřeží New Jersey (mj. spravuje přístavy, letiště, spravovala WTC, má i vlastní policii ...). Za dírou se pyšně tyčí nové WTC 7 (dokončili ho na jaře někdy), ale po základech Freedom Tower zatím ani památky.

Vlezu tedy do WFC a dělám fotku, než mi ochranka fotografování zatrhne. Pak chvilku courám po pobřeží v Battery Parku, který je, stejně jako celé WFC, postavenej na naplaveninách a odpadcích, fotím si skyline Jersey City, sochu Svobody, a obcházím jižní cíp Manhattanu až k Pier 1, kde stojej šílené fronty na trajekt na Liberty Island. Odhaduju, že to dneska nemá smysl zkoušet a pokračuju dál podél pobřeží, a kousek za Wall Street se opět zanořuju mezi mrakodrapy a začínám výpravu na dálný sever.

Moderní mrakodrapy posléze vystřídá "klasičtější" zástavba - zhruba desetipatrové domy s charkteristickými sudy na střechách. Možná je to k něčemu praktické, i když moc nevím k čemu (požární nádrže?), ale rozhodně to nepůsobí extra esteticky :) Okukuju Newyorskou radnici, soud a začátek Brooklynského mostu, a pak opouštím "západní civilizaci" a ocitám se v čínské čtvrti.

Chinatown je přeplněnej lidma, kterým se neustále pletou pod nohy číňani a černoši prodávající cokoliv, velmi často "luxusní hodinky" (to běhá černoch po ulici a brblá furt kolem dokola Rolexrolexrolexrolex...), v průchodech jsou stánky s hadrama a elektronikou, no prostě jako u ťongů. :) Korunu všemu nasazuje čínskej mekáč.



Vracím se rychle na Brodaway a prodírám se mezi davy turistů až na Union Square, kde to vzdávám a sedám do metra, tentokrát směr uptown, a vystupuju na 42. ulici / Times Square. Times Square je ovšem houby náměstí, spíš je to kousek širší ulice a několik bloků kolem, posetých reklamami. Takové Newyorské Picadilly. Novoroční koule je někde zašantročená, tak jen krátce nakouknu do Theatre Districtu, který se rozkládá severozápadně od Times Square, momentálně frčí Kráska a zvíře, Monty Pythonův Spamalot, a kupodivu stále ještě i Chicago.

Z Times Square pokračuju napříč midtownem až k Rockefellerově centru, kde statečně odolávám nabídce vyhlídky na "Top of the Rock", a pod ožárovkovanými stromy a nechutnou záplavou amerických vlajek utíkám dále na východ, až na Lexington Ave, po které se stáčím zpátky na jih pod Chrysler Building, aby mu to nebylo líto. Tam naštěstí vyhlídky nenabízejí, takže si ho jen vyfotím a nechávám se popovézt metrem pár stanic na sever až k Central Parku.

To už je skoro sedm večer, takže si stanovuji bojový plán na zbytek večera: okouknout kousek Páté Avenue, najíst se, a pak si udělat pár nočních foteček. Central Park vypadá centrálně, hned proti němu je největší New Yorský Apple store (který odkládám na zítřek) a o ulici níže jiná známá výloha:



Ovšem Moon River tam nikdo nezpívá, a ani tam nikdo nesnídá, čemuž se s ohledem na denní dobu nelze tak úplně divit, takže se jen tak nenápadně podívám dovnitř, a mizím v bočních uličkách hledat nějaké to jídlo :-) Po chvilce zapadám do malého italského podniku. Uvnitř se potuluje několik jižanských zjevů v černobílém a celému tomu velí vyšší Američan s brejličkama, který se představuje jako Chris, a upozorňuje, že když budu něco potřebovat, mám na něj normálně zakřičet. Dávám si k pití ledový čaj, protože už jsem úplně přecolovanej, polévku Minestrone a Lasagne, čímž mu vyloženě dělám radost. Tedy, sobě taky :-) Polévku jsem si musel lehonce dosolit, lasagne vynikající. To celé jen za 18 doláčů včetně slušného dýška :-) A vyrážím fotit noční Manhattan.

To není obecně vůbec jednoduchý, protože ty mrakodrapy nejsou pro samej mrakodrap vidět, a navíc tam je obecně málo míst k opření mini-stativu, a dělat noční fotky s desetinánobným zoomem z ruky dost nejde. Krom toho zase trochu poprchává, takže mi kape nejen na karbid, ale i na objektiv, protože mrakodrapy je nutno fotit směrem nahoru. Postupně se přesouvám midtownem od Rockefellera k Chryslerovi a po cestě fotím Empire :-) a pak na Times Square, kde je díky reklamám vidět skoro jako ve dne.

Po krátké konzultaci s hodinkami a únavou se rozhoduju nezabalit to ještě úplně (je asi půl deváté), ale zajet si do Downtownu udělat ještě nějaké noční fotky na pobřeží. Socha Svobody sice svítí, ale málo, ale Jersey City se docela povedlo. Taky ještě fotím sebe před WFC a v Battery Parku a ještě jedno noční panorama midtownu, kterému dominuje červeně nasvícená špička Empire State Building.

A pak honem do metra; hotel mám na 107. ulici, metro jede jen na 96. a pak odbočuje pod Central Park, takže ještě procházím jedenáct ulic, a jsem v hotelu. K pěti dolarům, které jsem platil kartou jako rezervaci a poplatek doplácím $ 35 hotově, dostávám klíč od pokoje v šestém patře. Pokojík je malinký, postel velikost "jedna a půl" a jedinej nábytek široko daleko je noční stolek a potom malej stolek s velkou televizí, ale to je mi úplně šumák. Koupelna a záchod jsou na chodbě hned vedle, takže se rychle sprchuju a jdu spát. Je asi čtvrt na jedenáct, budíka si dávám na 3/4 na devět ráno.

A to je prozatím všechno, už jsem stejně překročil rekord v délce hlášení :) Nessijka si toho odpoledne moc neužila, tedy až na Battery park, přece jen, velkoměsto není nic pro lochnesky, takže panstvo promine, ale dneska si musí vystačit s monologem. Snad příště, v neděli jsme byli mimo jiné v Central Parku, tak to se snad Nessijka přidá :-)]]> http://www.honzak.cz/usa/index.php?entry=entry061003-214631 Tom Tue, 03 Oct 2006 19:46:31 GMT http://www.honzak.cz/usa/comments.php?y=06&m=10&entry=entry061003-214631